V povídkách vystupují jak obyčejní občané, kteří se dostali do drtivého lisu komunistické ideologie, tak samotní obsluhovatelé tohoto lisu, jako například Husák, Bilak, Indra, Fojtík, Mamula, Fučíková a řada dalších nesmiřitelných normalizátorů.
Humor Oldřicha Dudka zbavuje tyto nesmiřitelné vládce a hlídače normalizační doby ledové jejich nabubřelé ideologické okázalosti a tito soudruzi „leninského typu" se v knize prezentují tím, čím vlastně doopravdy byli - totiž komickými postavami a postavičkami, které však, bohužel, měly osudy občanů plně ve své ocelové moci.
Spisovatel ke své nové knize řekl: „Někdy v sedmdesátých letech minulého století definoval jeden výtvarník život v komunismu takto: Jediná možnost, když už člověk ten život nemůže svobodně prožít, jak ho přežít, je nebrat ho příliš vážně... Přesná definice. Přestal jsem brát dobu totality vážně, a to jak v její realitě, tak potom ve svých vzpomínkách, které se staly základem této knihy. Myslím, že humorný pohled na všechny totalitní režimy je daleko ostřejší a plastičtější, proto také moje kniha začíná větou: Kdo nezažil život v komunismu, nezažil tu pravou srandu!"