„Jsem cyklistka, kterou motoristé asi nesnáší, ale já si tak chráním život. Když vidím v protisměru jet auto a za mnou přijíždí automobil, tak úmyslně jedu tak metr od krajnice, aby mě nemohl předjet,“ líčí cyklistka své neobvyklé chování. Její počínání má pragmatické důvody – už několikrát ji řidiči zezadu srazili, měla několik kamarádů – cyklistů, kteří pod koly rychlých vozů zahynuli nebo jim bezohledný řidič úmyslně zpětným zrcátkem způsobil zranění…
Hana Ebertová je jedinou ženou v naší zemi, která se rozhodla zasvětit svůj život namáhavé sportovní disciplíně – cyklistickému silničnímu ultramaratonu. „Od mládí mám špatné kyčle a jednu nohu kratší, takže mi doktoři doporučili jezdit na kole. Já ale hrála stolní tenis, dotáhla jsem to až do extraligy, ale pak jsem z vlastní vůle ze dne na den skončila a zcela se začala věnovat kolu,“ vzpomíná kontrolní laborantka stavební firmy, která tři roky pilně trénovala na svůj první cyklistický závod, který okamžitě vyhrála.
„Kolo je jako droga, propadla jsem mu dokonale. Cyklistický ultramaratón je sport, který velmi ovlivní celý životní rytmus. Práce, trénink, trénink, práce… Na nic jiného není čas ani energie.Do vzdálenosti 100 kilometrů od Prahy mám všechno sježděné – v mrazu, vedru, dešti.“ Za 12 let odšlapala asi 280 000 kilometrů, denně kolu věnuje až 4 hodiny.
Cyklistické ultramaratony se jezdí jako dlouhá časovka – cyklista jede před autem a musí zvládnout stovky či spíše tisíce kilometrů nonstop téměř beze spánku během několika dní. „Nejtvrdším cyklistickým nonstop závodem světa je americký RAAM – Race Across America. Je dlouhý 4 500 kilometrů, vede napříč Amerikou pouští i horami a ženy na zdolání vzdálenosti mají 13 dní, což je denní dávka 346 kilometrů. Pro srovnání – nejlepší muž, slovinský voják z povolání Jure Robič, to zvládá za devět dní a celkem naspí pouhých 6 hodin! Na RAAMu si člověk hrábne na dno svých psychických i fyzických sil,“ prozrazuje Hana Ebertová. Sama si to v loňském roce vyzkoušela, ale kvůli problémům s doprovodem a také vinou nezkušenosti závod nedokončila. „ Závodníci třeba usínají za jízdy na kole, což je nebezpečné, protože se jezdí i po dálnici v odstavném pruhu. A proto také při závodech hraje klíčovou roli tým každého závodníka, který se nejen v těchto nebezpečných okamžicích o něj stará doslova jako o nemluvně. V týmu je lékař, specialista na výživu, navigátor a řidiči.“
Na RAAM by se chtěla příští rok vrátit, ale musí sehnat 750 tisíc korun na cestu a tým lidí, kteří se o ní budou starat. „Dalším mým snem je během 24 hodin ujet 800 kilometrů. Před necelými dvěma měsíci jsem se o to pokusila, ale bohužel počasí nepřálo – začalo pršet, byla zima, vítr, zvládla jsem 656 kilometrů. Snad to příště vyjde,“ loučí se optimisticky závodnice. Více se o ní můžete dozvědět na www.hankaebertova.webzdarma.cz.
